Balada letní

Ivo Jahelka

1:VzdC#uch voněl senem, lF#étem a sC#exem,
před svatým JenG#em v kF#apličce smC#ek' jsem,
vzpomněl na Vénu z PrF#ostřední LhC#oty,
cHo kvůli sF#enu mG#ěl jen trampotC#y,
kD#moníčkem VFmenci bBmývaly dF#ěvy,
vdF#mané, i s vC#ěnci, MD#marušky, G#Evy,
dD#mobýval tFměla jBmim tajným klF#íčem,
kF#maždá ho chtC#ěla, zmD#mámená chtG#íčem.
R:JC#inak vonF#í sFmeno konBmím, jF#inak zamC#ilovanG#ým,
fC#ouká z polF#í, lFmáska bolBmí, nF#evěř snům slC#ibovanF#ýmG#.
2:Padala rosa, když Véna s Radkou
přes pole prosa kráčeli zkratkou,
znal Véna postup milostné lekce,
dívenky podstup překonal lehce,
jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly,
do sena v louce v objetí klesli,
už ruka vjíždí pod riflí slupku
a pohyb hýždí natřásá kupku.
3:Frontální systém postoupil zníží,
po nebi čistém mračna se blíží,
Jeřábek děda viděl to oknem,
dostal strach, běda, že seno mu zmokne,
vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu,
viděl už špatně a měl vadu sluchu,
kabát do deště popad' ze židle,
a v kůlně eště trakač a vidle.
4:Co se dál dělo, jaký byl vývoj:
na těle tělo v seně jak příboj,
a před tou kupkou bylo zřít dědu,
s vidlema v rukou z toho nedělal vědu,
i v dobrém bydle neztratil fortel,
mihly se vidle a stvrdily ortel,
pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem,
když vidle hladce mu projely zadkem.
*:ZpC#íval jsem schválně nF#a Vény pC#očest,
jak origG#inálně přF#ipravil C#o čest,
nD#mebývá zvFmykem Bmo noci pF#rvé,
by chlF#map ztratil s křC#ikem pD#můl litru kG#rvC#e.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: